Rembrandt van Rijn (1606–1669) Rembrandt gilt als bedeutendster Künstler seiner Zeit und ist immer noch einer der weltweit bekanntesten Künstler. Sein Schaffen fällt in das sogenannte Goldene Zeitalter, als die Niederlande eine politische, wirtschaftliche und künstlerische Blüte erlebten. Rembrandt war Maler, Zeichner und Radierer. Mit seinen innovativen Radierungen beeinflusste er die Entwicklung der Druckgraphik so nachhaltig wie kaum ein anderer Künstler nach ihm. Die Kuns(t)räume geben nun einen faszinierenden
Einblick in die vielfältigen Motivwelten von Rembrandts Radierungen. Von Landschaften über Genreszenen bis hin zu biblischen und mythologischen Themen reicht die Bandbreite. Gerade in seinen Portraits verstand Rembrandt es meisterhaft, die Seele des Menschen im Bild festzuhalten, sei es nun ein Amsterdamer Bürger oder ein Bettler.
Rembrandt widmete sich fast sein ganzes künstlerisches Leben lang der Radierung. Einerseits waren die in dieser Drucktechnik geschaffenen Werke eine wichtige Einnahmequelle, andererseits hatten die Radierungen für ihn den gleichen künstlerischen Stellenwert wie die Malerei. Er verstand es meisterhaft, seine zeichnerischen Fähigkeitenauch in der Radierung umzusetzen und erreichte mit seinem Detailreichtum sowie dem Spiel mit dem Licht beeindruckende Effekte. Die Werke begeisterten nicht nur Zeitgenossen sondern bis heute viele Generationen. So verwundert es nicht, dass in den 1860er Jahren auf Initiative des Louvre in Paris der Versuch unternommen wurde, Rembrandts Werk für die Zukunft zu bewahren. Nur noch 70 der einmal über 300 von Rembrandt gefertigten Druckplatten waren verblieben, alle in schlechtem Zustand. Amand Durand (1831-1905), ebenfalls ein Meister der Radierung seiner Zeit, übertrug mit einer völlig neuen Technik Rembrandts Radierungen auf neue Druckplatten. Nur einige wenige komplette Serien wurden abgezogen – alle in der Qualität von Rembrandts Erstabzügen. Eine Serie ist befindet sich im Louvre, eine im Besitz von Heinz Ess, der sie den Kuns(t)räumen zur Verfügung stellte. Und so erlaubt die Ausstellung einen umfassenden Einblick in Rembrandts Kunst der Radierung.
 
Radierung:
Grundlage einer Radierung ist eine Druckplatte aus Metall. Sie wird mit einem ätzfesten Grund beschichtet. In diese Schicht wird das Motiv mit einer Nadel eingeritzt,so dass das blanke Metall freigelegt wird. Die Ätzflüssigkeit ätzt dann die entstandenen Linien ins Metall. Das Motiv kann auch direkt in das Metall geritzt werden. Beim Druckvorgang nimmt das Papier die Farbe aus den Vertiefungen auf.
 

Rembrandt van Rijn (1606–1669)
Rembrandt byl jedním z nejvýznamnějších umělců své doby a nadále patří mezi nejznámější umělce na celém světě. Jeho tvorba spadá do tak zvaného zlatého věku nizozemského umění, kdy Holandsko prožívalo politický, hospodářský a umělecký rozmach. Rembrandt byl malířem, kreslířem a rytcem. Svými inovativními rytinami ovlivnil rozvoj tisku grafiky tak významnou měrou, jako žádný jiný umělec po něm. Galerie Kuns(t)räume nyní poskytuje fascinující nahlédnutí do rozmanitého světa motivů Rembrandtových rytin. Rozpětí jejich motivů sahá od krajin přes žánrové výjevy až po biblické a mytologické náměty. Právě svými portréty Rembrandt dovedl mistrovsky zachytit v obraze duši člověka, ať už to byl Amsterodamský měšťan či pouhý žebrák. Rembrandt se takřka po celý svůj umělecký život věnoval rytecké grafice – leptu. Díla vzniklá touto technikou tisku pro něj byla jednak důležitým zdrojem příjmů, a jednak pro něho rytiny měly i rovnocennou uměleckou prioritu, stejně jako malířství. Do rytectví dovedl mistrovsky aplikovat své kreslířské schopnosti. Hojností detailů spolu s hrou se světlem dociloval působivých efektů. Mistrova díla nenadchla jenom jeho současníky, ale i mnoho následujících generací až po dnešní dobu. Není proto divu, že v období kolem roku 1860 vzešel z iniciativy pařížského Louvre pokus o uchování Rembrandtova pomíjivého díla pro budoucnost. Z více jak tří set Rembrandtem zhotovených tiskařských desek se dochovalo pouhých sedmdesát. Všechny ve špatném stavu. Amand Durand (1831–1905), ve své době také mistr rytecké techniky leptem, přenesl Rembrandtovy chatrné rytiny, pomocí zcela nově vzniklé techniky, na nové tiskařské desky. Zhotoveno tiskem bylo jen několik kompletních sérií – všechny ve kvalitě Rembrandtových prvotních archů. Jedna série se nachází v Louvru, jedna ve vlastnictví pana Heinze Esse, jenž ji galerii Kuns(t)räume poskytl k dispozici. A tak výstava umožňuje obsáhlý náhled do Rembrandtova ryteckého umění leptem.

Technika mokrých rytin neboli čárového leptu: Principem mokrých rytin je leptání tiskové desky z kovu. Na ni se nejprve nanese leptánívzdorný základ. Do této krycí vrstvy se vryje motiv grafiky tak, že se tupou jehlou poškrábe krycí vrstva až na kov. Deska se pak ponoří do žíraviny a ta kov leptá v místech odhalených rytím. Finálním procesem je zatření tiskové barvy do vyleptaných linií a projetí lisem, kdy se pak barva z rýh tlakem dostane na vlhký papír a otiskne tak kresbu v zrcadlovém pořádku.